O všem Vítejte na stránkách o všem možném :-)

Nevšední den

Také se vám čas od času zdá, že jeden den je jako druhý, až je někdy těžké rozpomenout se, zda jste byli na nákupu v úterý, nebo ve středu? Dnešek byl však pravým opakem a stalo se hned několik událostí, kvůli kterým bych si dnešní den  zapamatovala.

Šla jsem do města na přednášku, na kterou jsem se několik týdnů těšila. Nakonec jsem se sice dozvěděla nejednu zajímavou informaci, ale přednáška byla o něčem jiném, než jsem očekávala, což mne trochu zklamalo.

Cestou na tuto přednášku jsem se zastavila nakoupit pár drobností v elektru.  Jen co jsem vyšla, přešla jsem silnici, udělala pár kroků a uslyšela jsem náraz. Otočila jsem se a vidím cyklistu ležícího pod autem. Celkem mne překvapilo, že se téměř všichni, co nehodu viděli či slyšeli okamžitě seběhli pomáhat. Vím, mělo by to být samozřejmé, ale když člověk neustále slyší a čte o zhýralé a sobecké společnosti, podiví se nad tímto skutkem. Ihned byla zavolána záchranná služba, která přijela do pěti minut. Když jsem cyklistu vyprostila ze zaklínění do vlastního kola a viděla, že ač trochu otřesen je na nohou, podpírají ho dva chlapi a sanitka je na cestě, odešla jsem. Teprve v tu chvíli mi začalo docházet, čeho jsem to vlastně byla svědkem. Najednou se mi sevřelo hrdlo a na hrudi mne tížil kámen. Je zvláštní, že človek zachová chladnou hlavu, dělá vše co je potřeba a možné následky či alternativní scénáře mu přijdou na mysl až když je už „po všem“. I když by se dalo říci, že se vlastně „nic nestalo“, celkem dost to se mnou otřáslo. Člověka to donutí se zamyslet nad tím, že i pouhý zlomek vteřiny může zcela změnit náš život.

Naštěstí jsem neměla mnoho času o tom rozjímat, protože jsem dorazila na již zmíněnou přednášku, která donutila mou pozornost upnout jiným směrem.

Když jsem se však z přednášky vracela, při nastupování do tramvaje jsem nešťastně našlápla a vymkla si kotník. Naštěstí  v něm pouze zakřupalo, „něco přeskočilo a vrátilo se ihned zpět“. Jelikož se mi toto stávalo dříve celkem pravidelně, jsem už schopna diagnostikovat závažnost zranění celkem přesně. Jak jsem předpokládala, kotník mírně opuchl a při nášlapu trochu bolí, ale není to nic hrozného. Raději jsem však nešla na trénink naší taneční skupiny a nechávám nohu v klidu a věřím, že za pár dní si už budu moci opět zaběhat.

Tak to byl můj nevšední den, který mi ještě určitě bude nějakou chvíli zaměstnávat mé myšlenky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Malý matematický testík :-) *

Navigovat v příspěvcích