Pozorný čtenář ví, že jsem členkou taneční skupiny Abanico. Těm z Vás, kteří mě znají je jasné, že jsem tancovala, tancuji a cestu k tancování si najdu vždy. Odmalinka jsem zvyklá tančit před publikem, proto něco jako tréma při tanci je mi již dávno cizí… Avšak nedávno jsme se s kamarády zamýšleli nad tím, proč se nám někde (před někým) tancuje lépe, než jinde.
Vzpomínám na první taneční vystoupení. Bylo mi šest a jednalo se o vystoupení pro rodiče na konci školního roku. Byla jsem nervózní. Ne, že bych se bála, že výstup zkazím, ale necítila jsem se dobře. Postupem času mne vystoupení pro rodiče nechávala chladnou.. No co, ví jaká jsem a stejně i kdyby náhodou něco nevyšlo, tak se jim to bude líbit. Přišlo však období, kdy jsme často vystupovali pro spolužáky. Když přijdete do jistého věku, tak chtě nechtě vás spolužáci hodnotí a představa, že se na vás dívá celá třída není zrovna to nejsuprovější, co si dovedete představit… Ale i to se časem poddalo. Teď je mi vcelku jedno, jestli je publikum cizí, nebo známé.
To, jestli se mi (a myslím, že teď budu mluvit za celou naší skupinu) dobře tancuje, záleží na momentálním naladění a reakcích publika. Člověk zkrátka potřebuje mít zpětnou vazbu – vědět, že publikum má zájem a projevuje ho. Občas se stává, že vystupujeme na plese či večírku, kde je takříkajíc „mrtvo“. Jsme „jen“ kulturní vložkou, kterou musí zúčastnění vytrpět. Při jiných vystoupeních (často, když je výstup půlnočním překvapením) je již značná část publika silně pod vlivem, a to také není zcela dobrý pocit (zvlášť, když se na vás sápou opilci). Nejlepší je uvolněné publikum, které ví, co čeká – již nás vidělo. Osobně se mi líbí publikum na tradičním Kaskabále v Rubínu, nebo na Kočičím bále. Co možná trochu překvapí je, že výborné zkušenosti máme s publikem Německým, bývá většinou taknějak otevřenější…
Ti z vás, kteří nezažili vystoupení (ať už jakékoli) před publikem, asi nepochopí. Ale lidi, prosím Vás. Pokud se díváte na jakýkoli pokus o kulturní vystoupení (ať je zdařilý nebo ne). Dalo to vystupujícím určitou práci a ocenit jejich snahu potleskem není zas tak těžké, ne? Nebo pokud Vás dotyčný výstup nezajímá, netvařte se aspoň jak kyselý citrón – vám to nesluší a nám – vystupujícím to na nadšení nepřidá…
