O všem Vítejte na stránkách o všem možném :-)

Co si přeješ k Vánocům aneb šťastné a veselé!

Je to opět tady, sotva začal podzim a děti usedly do lavic, zmizelo z obchodů „Hurá do školy“ a objevili se čokoládoví Mikulášové.

Možná si někteří pomyslí, že mám podzimní depresi z nedostatku slunečního svitu, nebo mi šlápl někdo na kuří oko. Nicméně tento článek není ovlivněn aktuálním znepokojením, které by pramenilo z něčeho jiného, ale je opravdu mým názorem na ty „svátky klidu.“

Co vlastně tím chci říct? Nechápu, proč jsme ze všech stran masírování něčím co bude s takovým předstihem. Nemají být Vánoce o pohodě mezi blízkými? O tom, že si užíváme kouzelnou atmosféru a teplo domova? Proč musíme vejít do obchodu a vidět sněhové vločky a kolekce na stromeček, když se teprve zbarvilo listí? Mnozí si neužívají toho co je nyní a ženou se za něčím co bude a ano, neplatí to jen o Vánocích, ale i o létě, Velikonocích a životě vůbec. Pořád někam spěcháme a říkáme si: „Bude to fajn až….“ Ale proč? Zastavme se, užívejme toho, co je teď a tady a nespěchejme někam, kam nemusíme. Vždyť ty Vánoce přijdou, neutečou nikam. Proč psát Ježíškovi v půlce října? Proč se stresovat tím, že Bláňa z práce má už zabalené všechny dárky? Proč kupovat kolekci, když doma a) bude zabírat zbytečné místo několik měsíců, nebo b) ji ve slabé chvilce stejně sežerete a budete muset koupit týden před Vánoci novou? Proč najednou si všichni přejí „krásné svátky“, když budou až za dva měsíce? A jakto, že toto z úst vypouštějí i Ti, kteří Vás běžně ani nepozdraví natož abyste s nimi měli nějaký bližší vztah?

Upřímně, je mi z toho smutno. Když se podívám kolem, tak málokde vidím, že by si lidé Vánoce opravdu užívali a upřímně prožívali. Spíš je vnímáme, jako nějaký dlouhý seznam toho „co se musí“ a to je strašná škoda. Většina chce napéct cukroví, udělat Vánoční úklid, nakoupit dárky, rozeslat přání a rovnou i PFka, navštívit babičky a tetičky, zajít na nějaké trhy atd.. A kolik lidí si tohle opravdu užije bez stresu a pocitu „dělám to, protože se to dělá“?

Sáhněme si do svědomí a položme si otázku: „Jsou Vánoce takové, jaké si je sami přejeme?“ Pokud ano, pokračujme v tom, jak a co doposud děláme a pokud ne, je jen na nás, abychom s tím něco provedli. A to nejen s Vánoci ale s celým životem….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Malý matematický testík :-) *

Navigovat v příspěvcích